Please download to get full document.

View again

of 94
All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta. Dopady monetární politiky Bank of England a FED po roce 1945 na danou ekonomiku

Category:

Study Guides, Notes, & Quizzes

Publish on:

Views: 12 | Pages: 94

Extension: PDF | Download: 0

Share
Related documents
Description
Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Dopady monetární politiky Bank of England a FED po roce 1945 na danou ekonomiku Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Svatopluk Kapounek, PhD.
Transcript
Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Dopady monetární politiky Bank of England a FED po roce 1945 na danou ekonomiku Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Svatopluk Kapounek, PhD. Klára Burešová Brno 2011 Děkuji vedoucímu mé diplomové práce panu Doc. Ing. Svatoplukovi Kapounkovi za cenné rady a pomoc při zpracování diplomové práce. Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 22. května 2011 Podpis autora: Abstract The aim of this paper with using the Taylor s rule to tell whether the implementation of the U.S. monetary policy in the period from 60th years of the 20th century was appropriate. The paper is focused on testing the stability of a particular monetary policy the Fed from 1960 to present. Using the tests of stability, period are intended and due to it we can say that a given monetary policy is working. To test the stability of the chosen monetary policy equation, which theoretically correspond to monetary policy, the Fed signaled that period. We test the stability of the stability of the Fisher s equation and the Taylor s rule. After examining the destination we use the Taylor s rule in each period of time to show effect of monetary policy on the economy. We are therefore using the Taylor s rule to tell whether the implementation of monetary policy was appropriate or inappropriate for solving the economic situation. Abstrakt Cílem této práce je pomocí Taylorova pravidla říci, zda prováděná monetární politika USA v období od 60. let 20. století byla vhodná. Článek se zaměřuje na testování stability konkrétní monetární politiky FEDu od roku 1960 do současnosti. Pomocí testů stability jsou určena období, ve kterých můžeme říci, že daná monetární politika je funkční. Pro testování stability jsou vybrány rovnice monetární politiky, které teoreticky odpovídají monetární politice, kterou FED v daném období avizoval. V ekonomické realitě USA tedy testujeme stabilitu, Fisherovi kvantitativní rovnice a Taylorova pravidla. Po určení období zkoumáme pomocí Taylorova pravidla, jak v jednotlivých obdobích působila monetární politika na ekonomiku. Snažíme se tedy pomocí Taylorova pravidla říci, zda prováděná monetární politika byla vhodná nebo nevhodná pro řešení ekonomické situace. Obsah 1. Úvod Cíl práce a hypotézy Teoretický přehled Monetární politika a její cíle Mechanismus působení monetární politiky Monetární transmisní mechanismus Dlouhé a krátké období Keynesiánství Teorie preference likvidity Neokeynesovství Model IS-LM Kvantitativní teorie peněz Tradiční verze KTP (Irving Fisher) Cambridgeská verze KTP Monetarismus a nová kvantitativní teorie (Friedman) Postkeynesovská teorie peněz Teorie absolutní endogenity peněz Teorie relativní endogenity peněz Nový konsensus Režim cílování inflace Taylorovo pravidlo 3.8 Dílčí závěr Metodika práce Data a jejich úprava Korelační analýza Vícerozměrná regresní analýza Výsledky empirické analýzy Spojené Státy Americké Velká Británie Dílčí závěr Diskuze Měnová politika v průběhu finančních krizí Závěr Zdroje 1. Úvod Ekonomická teorie zabývající se penězi se dělí na několik proudů. Mezi ty základní můžeme označit neoklasickou ekonomii a učení J. M. Keynese. Na základě těchto dvou linií probíhá v ekonomické teorii štěpení na další druhy, které doplňují či vyvracejí tyto základní teorie. V každém období nedávné historie byla praktická hospodářská politika ovlivněna převládající teoretickou koncepcí. Tyto trendy se nevyhnuly ani monetární politice. Od konce druhé světové války do současnosti se u vesla vystřídalo několik monetárních politik založených na odlišných teoretických východiscích. V USA a Velké Británii to byla v počátku poválečných let keynesovské teorie. Praktická monetární politika byla v tomto období vázána na vznik a zánik breton-woodského měnového systému, kde byl americký dolar směňován za zlato v pevně stanoveném množství a ostatní měny byly na sebe vzájemně navázány. Americký dolar tedy hrál v tomto období roli jakési pojistné měny, což posílilo jeho vedoucí úlohu ve světové ekonomice. Po zhroucení bretton-woodského systému dochází ke změně převažující keynesiánské teorie a na výsluní se dostává monetarismus jakožto zástupce neoklasického ekonomického směru. V měnové politice USA se začíná se sledováním měnových agregátů. Toto období ale netrvá dlouho a je vystřídáno explicitním sledováním inflace. Ve Velké Británii bylo použito téměř stejných nástrojů s drobnými rozdíly v jejich zavedení. Výjimku tvoří ještě roky , kdy Velká Británie přistoupila na sledování devizového kurzu, ovšem po útoku na britskou měnu tohoto pokusu zanechala a přešla k implicitnímu sledování inflace. 3 Samotné zkoumání teoretické části problému se jeví jako velmi zajímavé. Nahlížení na povahu peněz je velmi složitou a rozpornou záležitostí. Keynes předpokládal, že nabídka peněz je determinována centrální bankou, dále se však nabídkou peněz nijak nezabýval. Jeho zkoumání se zúžilo na poptávku po penězích, kterou definuje jako součet spekulativní a transakční poptávky. Byť uvedl, že nabídku peněz tvoří centrální banka, tak také pracoval s myšlenkou, že neexistuje žádné omezení úvěrů, jež mohou banky vytvářet, protože rezervy peněžní hotovosti jsou podle něj nevyčerpatelné (Sojka 2008, str ). Z prvního předpokladu, tedy že centrální banka tvoří nabídku peněz, někteří autoři usuzují, že Keynesova teorie by se měla zařadit pod teorii exogenních peněz, nicméně druhý výrok, jak uvádí Sojka, je podle něj důkazem, že Keynes je jeden ze zakladatelů teorie endogenity peněz. Dalším významnou monetární teorií je přístup neoklasické ekonomie založené na Fisherově kvantitativní rovnici peněz. Společným rysem je zde také nabídka peněz stanovená centrální bankou. Tuto teorii propagoval ve druhé polovině 20. let zejména Milton Friedman, který díky svým rétorickým schopnostem dokázal zviditelnit svůj směr monetarismus a hlavně popularizovat tyto neoklasické myšlenky. Praktickým dopadem popularizace monetarismu bylo již zmíněné sledování měnové báze, které ve svém důsledku snížilo inflaci, tak jak předpokládal Friedman. Bohužel jako neuspokojující byl vnímán propad národního důchodu, proto se od sledování měnové báze napříště upustilo. Žídek (2009) tvrdí, že propad produktu byl z části způsoben nemožností monetární politiky jakkoliv ovlivnit snižující HDP, ale z velké části se jednalo o celosvětový trend. 4 V současné době, pod vlivem nové keynesiánské teorie, se rozšiřuje nové pravidlo, které pomáhá modelovat tvorbu peněžní nabídky, a tedy rovnováhu na trhu peněz, a to Taylorovo pravidlo. Taylor přišel se svým jednoduchým pravidlem v roce 1993, ve své práci Macroeconomic Policy in a World Economy: form econometric design to practical operation. Taylorovo pravidlo lze využít několika způsoby. Může sloužit pro centrální banku pro nastavení správné úrokové sazby, může sloužit pro další ekonomické subjekty, které mohou díky tomuto pravidlu lépe stabilizovat svá očekávání. Taylorovo pravidlo také dává prostor k posuzování adekvátnosti měnové politiky v akademických či politických diskusích s cílem správně formulovat mix nástrojů hospodářské politiky. Využití Taylorova pravidla je tedy velmi široké, přitom samotné pravidlo je velmi jednoduché. Z tohoto důvodu bylo Taylorovo pravidlo vybráno jako nástroj analýzy měnové politiky vybraných centrálních bank. 5 2. Cíl práce a hypotézy Cílem diplomové práce je doporučení pro tvůrce měnové politiky vycházející z historických souvislostí a reakcí centrálních bank modelovaných jednotlivými vybranými pravidly přístupu FEDu a Bank of England k diskontní a repo sazbě jako nástrojům monetární politiky v poválečném období. K tomuto účelu bude provedena analýza, ve které je cílem zjistit, jakým způsobem centrální banka reaguje na ekonomiku. Cílem je tedy identifikovat vazby mezi cíli a nástroji centrální banky vzhledem k aktuálním problémům na trhu. Cílem empirické analýzy je identifikovat operační a zprostředkující cíle prostřednictvím, kterého centrální banky působí na ekonomiku. Základním předpokladem této práce je účinnost nástrojů monetární politiky. Hlavní hypotézou této práce je úroková sazba, která je vhodný operačním cílem centrálních bank po roce 1945 v souvislosti s dopady měnové politiky Bank of England a FED. 6 3. Teoretický přehled Na úvod teoretického přehledu bude definována monetární politika a její cíle a nástroje, díky kterým působí na ekonomiku. 3.1 Monetární politika a její cíle Monetární politika je částí širšího pojmu hospodářská politika. Hospodářská politika je podle Slaného (2003, str. 86) zejména směr, kterým stát přistupuje k ekonomice dané země. Nositelé hospodářské politiky pak podle tohoto přístupu ovlivňují pomocí konkrétních nástrojů ekonomickou a sociální situaci svého hospodářství. Nositeli této hospodářské politiky jsou převážně vláda a centrální banka. Vláda v demokratické společnosti spravuje z části hospodářské politiky pouze fiskální politiku. Pavlíček (2001, str. 344) uvádí, že vláda spravuje zejména rozpočtové zabezpečení země, kde upravuje příjmy a výdaje veřejných rozpočtů, definuje důchodovou a sociální politiku a další oblasti hospodářské politiky. Mnoho těchto vládních úkonů ovlivňuje právě fiskální politiku. Mimo-fiskálními opatřeními může být tvorba zákonů, které ovlivňují podnikatelské prostředí daného hospodářství. Monetární politika je ve většině demokratických zemí prováděna centrálními bankami, které se vyznačují určitou mírou nezávislosti. Funkce centrálních bank se podle Rejnuše (2007, str. 45) dělí na makro a mikroekonomické. Mezi makroekonomické funkce patří měnová politika, která podle Revendy (2001, str. 42) představuje měnová politika regulaci množství peněz v ekonomice, kde hlavním cílem je podpora stability cenové hladiny. Rejnuš (2007, str. 46) k tomuto cíli dále přidává zabezpečení vyrovnanosti platební bilance, dosažení plánovaného ekonomického růstu a udržení únosné míry nezaměstnanosti. Další funkcí je emise hotovostních 7 peněz, Revenda (2001, str. 42) presentuje emisi hotovostních peněz jako základní definiční charakteristikou centrální banky. Je spojena s emisním monopolem, které tyto banky získaly prostřednictvím panovníka, protože panovník volnou emisí peněz přicházel o ražebné. Neméně důležitou funkcí je také devizová činnost, pod níž si Rejnuš (2007, str. 46) představuje shromažďování devizových rezerv státu, finanční operace na devizových trzích a provádění devizové regulace jak pro bankovní, tak nebankovní subjekty. Mezi mikroekonomické funkce pak řadíme regulace obchodních bank a provádění bankovního dohledu, Kašparovská (2006, str. 36) definuje bankovní regulaci jako určení pravidel pro chování obchodních bank pomocí centrální administrativy. Bankovní regulace byla a je zavedena kvůli existenci tržních selhání. Působení bank jako banka bank znamená, že centrální banka vede účty ostatním obchodním bankám. Přijímá od nich vklady, poskytuje jim úvěry a provádí platební a zúčtovací operace (Revenda 2005, str. 308). Působení jako banka státu (vlády) znamená, že centrální banka vede účty také státu, nejvýznamnější činností v této oblasti je správa státního dluhu. Reprezentace státu v měnové oblasti je další mikroekonomickou funkcí a v rámci této funkce banka informuje veřejnost o měnovém vývoji. CB je též mluvčím státu v měnových otázkách vůči zahraničí a reprezentuje zemi při zasedáních MMF a dalších mezinárodních institucí (Revenda 2005, str. 311). Tyto funkce se mohou v každé zemi mírně odlišovat, ale ve většině případů jsou základem, který určuje monetární politiku v dané zemi. Pro vykonávání monetární politiky potřebují CB samozřejmě nástroje, které jsou jim svěřeny zákonodárnou mocí. Nástroje CB se dělí na přímé a nepřímé, tedy podle adresnosti (Rejnuš 2007, str. 48). 8 Banka svých cílů dosahuje pomocí přímých a nepřímých monetárních nástrojů. Mezi nepřímé nástroje monetární regulace zahrnujeme diskontní nástroje a Rejnuš uvádí, že se jedná o úrokové sazby a další podmínky úvěrů, které poskytuje centrální banka obchodním bankám v domácí měně. Mezi diskontní nástroje patří diskontní úvěry a lombardní úvěry. Diskontní úvěr je jeden z nelevnějších cizích zdrojů obchodních bank, který je úročen diskontní sazbou. Lombardní úvěr je úročen lombardní sazbou a jeho charakteristickým rysem je, že je zajištěn zástavou movité věci či práva (Rejnuš 2007, str ). Druhým častým nástrojem centrálních bank jsou operace na volném trhu, mezi které řadíme nákupy a prodeje cenných papírů a dále Repo obchody a reverzní repo obchody. Repo obchody a reverzní obchody jsou obecně dohody o zpětném odkoupení. Repo obchod je dočasná výměna finančních instrumentů se současným závazkem přijmout předmětné finanční instrumenty zpět ve stanovených termínech a za původně poskytnuté částky zvýšené o dohodnutý úrok. Reverzní repo obchody jsou nákupy finančních instrumentů výměnou za peněžní hotovost se současným závazkem jejich vrácení původním vlastníkům (Rejnuš 2007, str. 51). Důležitým nepřímým nástrojem jsou také povinné minimální rezervy, jimiž jsou povinně vytvářené vklady obchodních bank u centrální banky (Revenda 2005, str. 338). Mezi další nepřímé nástroje řadíme konverze a swapy cizích měn. Konverze jsou promptní ochody bez následné zpětné operace. Swapový obchod je promptní obchod s následnou zpětnou operací. Dále intervence ve prospěch (v neprospěch) devizového kurzu a Revenda (2005, str. 337) je dělí na nepřímé a přímé. Nepřímé spočívají ve změně úrokových sazeb CB a přímé spočívají v prodeji resp. nákupu domácí či zahraniční měny. 9 Přímé nástroje monetární regulace jsou méně časté způsoby využití monetární regulace a patří mezi ně pravidla likvidity, které upravují zajištění likvidity obchodních bank. Jedná se o soubor regulativních opatření, která nutí banky shromažďovat svou bilanci v určité podobě. Revenda (2005, str. 343) uvádí, že dalším přímým nástrojem jsou úvěrové kontingenty, což znamená, že CB může stanovit stropy z hlediska věřitele a limity úvěrů, které CB poskytuje bankám. Mezi přímé nástroje patří také úrokové limity (úrokové stropy). Dle Revendy 2005, str. 343) se jedná o stanovování maximálních úrokových sazeb z úvěrů bank a maximálních nebo minimálních úroků z vkladů v bankách. Rejnuš (2007, str. 56) také uvádí povinné vklady, což znamená, že některým subjektům může být uložena povinnost otevírat běžné účty, ukládat vklady a provádět platby přes centrální banku. Takto může CB dosáhnout stažení určitého objemu likvidity z oběhu. V praxi jsou přímé nástroje jen zřídka používány 1, protože většinou v minulosti způsobovaly odpor obchodních bank. Zejména pak v případě úvěrových kontingentů. Dalším důvodem, proč nejsou přímé nástroje CB povětšinou používány, je fakt, že jsou v rozporu s principem tržní ekonomiky Mechanismus působení monetární politiky Pro analýzu mechanismu monetární politiky je nutné zkoumat tři situace ekonomické rovnováhy. První situace nastává tehdy, pokud se ekonomická rovnováha 2 nachází pod potenciálním produktem, za této situace tedy vzniká recesní mezera. Druhá situace nastává v případě, že se 1 V tomto případě je myšleno použití přímých nástrojů kromě regulace obchodních bank, která je využívána v praxi velmi hojně. 2 Ekonomickou rovnováhou je považován střed křivek nabídky a poptávky po zbožích a službách a zároveň střed křivek na trhu peněz a trhu práce. 10 ekonomická rovnováha nachází v bodě potenciálního produktu. Jako třetí situaci můžeme označit ekonomickou rovnováhu nad potenciálním produktem, kdy vzniká tzv. inflační mezera. Obrázek 1: Recesní mezera Zdroj: Slaný (2003, str. 151), upraveno autorem Na grafu vidíme dopad zvýšení peněžní nabídky při recesní mezeře. Je-li skutečný produkt nižší než potenciální, pak nominální množství peněz je nepřímo úměrné úrokové míře a přímo úměrné rovnovážnému (skutečnému) národnímu produktu. Mechanismus je tedy takový, že zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou míru a odstraňuje recesní mezeru, neboť obnovuje úroveň produktu na jeho potenciální výši (Slaný 2003, str. 150). Obrázek 2: Rovnováha v bodě potencionálního produktu Zdroj: Slaný a kol. (2003, str. 152), upraveno autorem 11 V případě, když neexistuje inflační ani recesní mezera, má růst nominálního množství peněz trvalý dopad na cenovou hladinu, ale jen dočasný dopad na národní produkt a úrokovou míru. Obrázek 3: Inflační mezera Zdroj: Slaný a kol. (2003, str. 152), upraveno autorem V tomto případě, další zvýšení nominální peněžní nabídky více prohloubí již existující inflační mezeru a zvýší inflační tlaky. Produkt se tedy vrátí na svou původní úroveň při vyšší cenové hladině (Slaný 2003, str. 152). V souvislosti se situací, ve které se nachází ekonomika, volí centrální banka monetární politiku. Existují však určitá omezení působení stabilizační funkce měnové politiky díky různým měnovým kanálům. Pokud je primárním cílem monetární politiky ovlivňovat ekonomiku pomocí mezinárodního obchodu, což závisí na otevřenosti ekonomiky, tedy na provázanosti dané ekonomiky na import a export, tak použije kanál devizového kurzu (Boivin, Kiley a Mishkin 2010, str. 14). Když centrální banka sníží úrokové sazby, návratnost domácích aktiv klesne ve srovnání se zahraničními aktivy. Ve výsledku hodnota domácích aktiv relativně k ostatním aktivům padá a domácí měna depreciuje. Nižší hodnota domácí měny dělá domácí zboží levnější oproti zahraničnímu zboží, což vede ke změně výdajů a růstu čistého exportu. Růst v exportu se projeví zvýšením agregátní poptávky. Z tohoto důvodu hraje kanál 12 devizového kurzu významnou roli ve způsobu, jak monetární politika ovlivňuje ekonomiku. Boivin, Kiley a Mishkin uvádí v tomto ohledu dva podstatné faktory. Prvním je, že je velmi důležitá citlivost devizového kurzu na změny úrokové sazby. Druhým je, že menší otevřené ekonomiky mají sklon k většímu efektu tohoto kanálu. 3.2 Monetární transmisní mechanismus Již v předchozí části jsme zmínili mechanismus fungování měnové politiky, na tomto místě je nutné přiblížit existenci monetárního transmisního mechanismu. Jedná se o způsob, jakým monetární politika ovlivňuje skutečnou ekonomiku. Obecně můžeme říci, že centrální banka má stanovených několik dílčích cílů, pomocí kterých se snaží dojít ke konečnému cíli. Díky složitosti transmisních mechanismů dochází k určitému zpoždění mezi zásahem centrální banky a konečným dopadem na ekonomiku. Centrální banka ovlivňuje tedy nějaký reálný ekonomický ukazatel pomocí na sebe navazujících dílčích cílů, a dochází tak ke zpoždění reakce ekonomiky na zásah monetární politiky Dlouhé a krátké období V rámci fungování transmisních mechanismů musíme rozlišit krátké a dlouhé období. Transmisní mechanismy totiž vždy produkují nějaké zpoždění mezi cílenou změnou ekonomické veličiny (zásahem centrální banky) a následnou reakcí ekonomiky. Měnová politika má pak rozdílný vliv v různých časových obdobích. Pokud budeme vycházet z ekonomické teorie, můžeme pro rozlišení dlouhého a krátkého období použít krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovu křivku a Barro-Gordonův model. 13 Phillipsova křivka Phillipsova křivka zaznamenává vztah mezi mzdami a nezaměstnaností. Ekonom Phillips předpokládal, že je mezi těmito faktory inverzní vztah. Jak uvádí Koderová (2008, str. 114), Phillipsova křivka vnesla do keynesovské ekonomie možnost hlubší analýzy inflace. Závěr, který vyplývá z Phillipsovi křivky, je poměrně jednoznačný. Vláda musí zvolit, zda preferuje inflaci či nezaměstnanost. Tato Phillipsova křivka, která nahrazuje inflaci za nezaměstnanost a naopak, můžeme nazvat pouze krátkodobou Phillipsovou křivkou. Obrázek 4: Původní Phillipsova křivka g w u* u (%) Obrázek 5: Modifikovaná krátkodobá Phillipsova křivka π (%) E 1 E 2 E 0 u* u (%) SPC 0 SPC 1 14 Moinvosion a Rochon (2005, str. 65) uvádí, že dlouhodobá Philipsova křivka je vertikální, protože v dlouhém období není možné substituovat mezi inflací a nezaměstnaností. Monetární politika je v dlouhém období neutrální, což neovlivní reálné proměnné, ale pouze ty n
Similar documents
View more...
Search Related
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks