Please download to get full document.

View again

of 30
All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.

O mudrcích a lidech Drama a texty písní: Daniel Řehák Hudba: Filip Klinecký

Category:

Music

Publish on:

Views: 39 | Pages: 30

Extension: PDF | Download: 0

Share
Related documents
Description
O mudrcích a lidech Drama a texty písní: Daniel Řehák Hudba: Filip Klinecký Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Postavy (in order of apperiance): Machat - průvodce, piák a smutný
Transcript
O mudrcích a lidech Drama a texty písní: Daniel Řehák Hudba: Filip Klinecký Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Postavy (in order of apperiance): Machat - průvodce, piák a smutný manžel Rispy - Ondra Votíšek Kíš - zloduch a vyděrač - Kryštof Needlý Kašpar - mudrc zlatonoš - Adam Needlý Baltazar - mudrc nechytřeší - David Čapek Melichar - mudrc chrabrý - Tomáš Votíšek Uziel - místní blázen - Anna Baldová Gabriel - anděl - Adéla Cizlová Josef - ten Josef - Benamín Roll Marie - ta Marie - Anička Rousová Zim - krčmář a chamtivec - Vašek Hrnčiřík Rispa - žena Machatova - Šárka Knoblochová Ester - dcera Machatova - Tereza Zvolánková Děti - celá tlupa dětí - Bětka Balcarová, Lukáš Balcar, Matě Bartoš, Anna Bartošová, Zuzana Čapková, Ondře Dlouhý, Šimon Kubias, Jonáš Smolík, Matě Šubert, Johana Podroužková, Vota Rous, Vota Zvolánek Mordecha - pastýř - Adam Balda Šekem - pastýř - Jan Balda Mikaáš - pastýř - Eliáš Cizl Abigail - žena Šekemova - Pavla Votová Atala - žena Mordechaova - Klára Nováková Bába Ába - bába - Anna Jindrová Bába Kába - a zase bába - Maruška Součková Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE 1. prolog před lesem, večer Na scénu doslova dopadne silou vržený Machat. Za ním de rozzlobený Kíš. Kíš: Když na to nemáš, tak nehra! Machat: Všechno ti zaplatím. Hlavně nech na pokoi Abiu a malou. Ony za to nemůžou. Kíš: Dávám ti čas tři dny! Jestli do té doby nezaplatíš, můžeš se s nimi rozloučit a připravit dům pro Římany. Machat: Ne, ne, to nesmíš! Kíš: Ty mi nebudeš nic přikazovat. Ty akorát dovalíš tolik zlatých, kolik schrastíš, a á řeknu, estli mi to stačí. Machat: Nepřeháně Kíši! Snad sem nemohl tolik prohrát... Kíš: Jo, Jo, kostky sou záludná hra! (Kíš vytáhne úpis) A tohle e tvů podpis nemýlím-li se... (ukáže papír Machatovi) Machat: Deset zlatých!?! To snad není možné. Kíš: Kdybys líp sledoval hru, než strkal nos do poháru s vínem, byl by sis to pamatoval a možná ani tolik neprohrál! Machat: Já ubožák, kde teď vezmu tolik peněz? Kíš: Já nevím Machate. Holt budeš muset něco vymyslet. Mně e to edno. JÁ čekám tři dny! A potom přesně o půlnoci na tomto místě. Nepřideš-li, pak TY čeke Římany. Kíš odchází, zatímco v rohu scény zůstává plakat Machat stočený v křoví do klubíčka. 2. Před lesem, večer Na prostranství vedou (či přiedou na velbloudech) tři bohatě oblečení pánové. Jsou to mudrci z východu Kašpar, Baltazar a Melichar putuící za hvězdou, která označue místo narození spasitele. Melichar: No, a kde sme teď? Já to říkal hned měli sme si Herodovi říct o průvodce. Sám nám nabízel celou družinu voáků. Baltazar: To tak! Aby nás měl pod kontrolou chytrák... Melichar: Ta hvězda sice svítí moc pěkně, ale ak chceš teď přeít přes takový les...? (ukáže do diváků) Kašpar: A navíc už se smráká. Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Baltazar: Ale vy dva toho taky nacamráte, vždyť se nemůžeme reálně ztratit. Hvězda e vidět vždy a všude. A moe astronomická mapa... Melichar: Tvoe astronomická mapa byla dobrá, když sme vyráželi a hledali hvězdu. Teď, po tolika týdnech chůze, e nám s odpuštěním na prd. Teď to chce něco detailněšího, něco do cílovky, něco na finiš! Baltazar: Hvězdy nikdy nelžou, a i když se skládaí ze všeliakých plynů, nikdy od nich neuslyšíš ani ediný, byť sebemenší prd - to si pamatu! Kašpar: To e sice pěkné, ale může nás někdo přepadnout! Nebo vlákat do léčky! Melichar: Nebo se může zatáhnout a co pak? Baltazar: A nebo ste vy dva srabi... Kašpar: Jen se posmíve. Ale víš co s sebou nesu. To by si needen zloděíček zamlaskal. (vytáhne zlatou cihlu)...a takovech tu mám pět. Jdeme přeci za králem, ne? A krále dělá co? No istě zla... Machat: (z křoví) Ach á ubožák ubohý, tupý a nešťastný! Co en budu dělat!? Když se ozve hlas procitnuvšího Machata, králové se leknou. Kašpar rychle pustí zpět zlatou cihlu a vak schová za záda. Melichar tasí šavli. Melichar: Kdo si a co tu pohledáváš člověče?! Machat: (vyděšeně) A-A-A kdo ste vy? Já-á nevěděl, že tu ste! O-odpusťte mi prosím, á-á prostý kraánek, totiž místní, totiž eh... Melichar: Takže ty si nás špehoval! Machat: Ne, ne, prosím, proč? Vždyť ani nevím, co ste zač... Baltazar: Jsme moudří mužové z dalekých krain na východě a deme nalézt krále vší země. Machat: Aha... Tak ten tady nebydlí, myslím... Baltazar: Říkáš? A kam podle tebe směřue světlo té mohutné hvězdy? Machat: Mmm... hvězdy? Ahá, vidíte, ani bych si í nevšiml. Kašpar: Pobuda... Machat: No vypadá to, že e přímo nad mým rodným městem. Baltazar: Ano? A ak se menue to město? Machat: Betlém... Kašpar: Zapadákov. Kdo by tam hledal krále než blázen. Machat: Náhodou e to kraské město! Řím tu má velkou posádku!!! Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Melichar: Hmm, takže předpokládám, že do toho města znáš cestu i poslepu. Když nás tam dovedeš, dobře se ti odměníme. Kašpar: Takový eliman? Něak se mi nezdá. Má mastné vlasy a dech mu smrdí po lihu... Kdo ví, zda sám nezabloudil po cestě z pitky. Machat: Ale istě! Mile rád! Steně tam du... a... a kolik byste mi tak dali? Kašpar: Ha! Už loudí! Já to říkal. Melichar: No to záleží na tom, ak dlouho půdeme... Machat: Inu, to e nedaleko, támhle se zahne a... Melichar: V tom případě tu máš stříbrný. Machat: Jeden stříbrný? Melichar: No a kolik bys chtěl za ten kousek? Machat: Mňo, ono to vlastně není úplně blízko. A cesta e klikatá, samá soutěska. Také se musíme vyhnout loupeživým tlupám a dát si pozor na skalách... A možná i močál bude třeba přebrodit. Melichar: Vždyť sme téměř na poušti. Už existence hlubokého lesa e přinemenším absurdní, ale budiž, e to divadlo. Nicméně močál? Machat: Ano, velice záludný pouštní močál. Kašpar: Kecá. Melichar: Hmm, dobrá. Zaplatíme ti tedy až budeme na místě. Machat: No, ale dnes to nebude, cesta e dlouhá a už e skoro tma... Baltazar: Inu, poďme iž, ať alespoň nalezneme místo, kde hlavu složit. Píseň: 1. To by bylo, to by bylo, aby se tu zabloudilo Toho bohdá doufám nebude Máme hlavu, máme mapu, hvězda svítí, přesto tápu Kudy se tam vůbec vlastně de Ref: Přes lesy nevidím, krainu neznám Cesty sou klikaté, temnota hrozná A tenhle kraánek, ač se to nezdá Do očí tvrdí mi, že se tu vyzná Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE 2. Tolik strachu, milý hochu, máme, že nám zmizíš v prachu A návštěva žádná nebude Bez tebe se blíží krachu celá tahle túra k vrchu A potom i cesta do nebe Ref: Snad by bylo vhodné říci, že mudrci nevěřící Vydali se nalézt spasení Smě se, nevěř nebo žasni, tihle kluci ako blázni všechny prachy za to vymění Ref2: Přes lesy nevidím, krainu neznám Cesty sou klikaté, temnota hrozná A tenhle kraánek, ač se to nezdá Do očí tvrdí mi, že se tu vyzná A estli nevyzná, tak proč to říká? Snad s sebou netáhnu podvodníka. Budu mu věřit a půdu za ním Jestli to nevyde, tak vážně nevím Před krčmou, večer V prachu ulice před krčmou si hrabe klacíkem nemocný Uziel a poskakue u toho ak postřelené zvíře. Je to místní blázen, celý nahrbený, zkřivený, ednu ruku má zakrnělou, každou nohu inak dlouhou. Okolo krku má rolničky a zvonec, aby se vědělo, když e na blízku. Uziel: Bolí mě zuby, hecht.* (*za každou větou si divně uchechtne/uchrochtne) Kolem prode Kíš a zaleze do dveří (do zákulisí) s nápisem krčma. Ještě, než tak učiní, neopomene do blázna hrubiánsky strčit. Kíš: Uhni blázne! Uziel: Nesem blázen, hecht. Bolí mě zuby, hecht! Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE (mumlá si tuto větu potichu dokola) Uzielovi se zeví archanděl Gabriel Gabriel: (hlasem laskavým) Uzieli! Uzieli! Budu potřebovat tvoi pomoc. Uziel: Bolí mě zuby... Gabriel: Víš, co se stane v těchto dnech? Víš, ak sem ti o tom vyprávěl? Uziel: Ne-ne-nevím. Bolí mě zuby, hecht... Gabriel: Má se narodit na zemi tvů spasitel Uzieli, mesiáš a vykupitel všech, kteří si na ně vzpomenou, víš? Uziel: A-a-a ru-ruka mě bolí. Ta-ta-tahle ošklivá, malá, k-k-k-křivá ruka mě bolí... Gabriel: Pomůžeš mi Uzieli? Uziel: Nesem blázen, už DVA DNY mě bolí ta-ta hnusná, mr-mr-mrňavá ruka, hecht. Gabriel: Díky Uzieli, díky... A Gabriel zmizí. Uziel: Ne-ne-nesem přeci blázen, hecht. Jen mě bolí zuby, hecht. Za Uzielem se vynoří ze zákulisí Josef a těhotná Marie 4. Uvnitř krčmy, večer Scéna před krčmou se přeskupí plynule ve scénu v krčmě. Josef a Marie zůstávaí stát u vchodu do krčmy (teď ovšem uvnitř). U stolu sedí Kíš a nechává se obsluhovat svým bratrem Zimem. Kíš: Bratře Zime naleve, le a chlíste! Dnes mám velkou žízeň a dobrou náladu! Zim: Jen se nešetři bratře Kíši! Ale nemysli si, že mi zůstaneš dlužen ako posledně! Kíš: Nemě péči Zime! Dnes sem zmáčknul pod krkem toho holobrádka Machata. Víš kolik mi ten boží prosťáček dluží? Zim: Ne, to nevím. Kíš: Ani on to nevěděl. Ale á mu to ukázal. Deset zlatech sem mu ukázal. (vytáhne úpis, položí e na stůl a hrdě do ně bouchne pěstí.) Tady to mám černý na bílým! Zim: Deset zlatech? To stihnul prohrát? Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Kíš: Ale kdež. Když se mnou naposled hrál, byl tak namol, že kdybych mu nechal podepsat zlatech dvacet, istě by mi to taky uvěřil. Zim: A proč s ho nenechal? Kíš: No vidíš ake sem hlupák. Holt sem asi dobrák od kosti, no....ale steně sem zvědav, kde schrastí těch deset. To v životě nemůže vydělat i kdyby se na hlavu stavěl... Zim: To asi ne... dáš si eště? (Zim dolévá) Kíš: Jo! A víš co sem mu řek? Zim: Ne, to nevím. Kíš: Že estli e do tří dnů nenavalí, tak ho udám i s manželkou a tou eho malou cérkou Římanům, ať si e vodvezou kam chtě... a co mi to hodí, to mi to hodí... Zim: To s mu řek dobře. Kíš: Viď. Za tři dny přesně o půlnoci na palouku pod smrkama a budu bohate ať tak nebo tak! (všimne si Josefa a Marie, kteří se eště neodvážili vkročit do krčmy a přerušit rozhovor bratří) Co ti to támhle zaclání ve dveřích za vodrbane páreček? Zim: (na Josefa) Co chcete? Tohle e hospoda a ne čekárna, sedněte si! Josef: Děkueme, ale raděi ne. Ono e tu přeci en dost - (ožene se rukou) ehm zakouřeno a žena e už v dev... Zim: No to vidím. A co chcete!? Josef: My bychom rádi... zda by se u vás nenašel nocleh? Nevíme, kdy to na ženu při... Zim: 5 stříbrných za poko na noc. Josef: Aha, ale my máme en... Zim: Co? Měďáky? No tak to máme bohužel plno. Josef: Ach tak... Zim: Ale abyste neřek, že sem lidoed, tak vám za ty kováky můžu dát tady včereší chleba a venku se můžete napít vody pro koně, co hrdlo ráčí... Kíš: Bratře Zime ty si dobrosrdečný až hanba. Zim: Taky se mi zdá, že se mi občas samou láskou k bližním srdce rozskočí, bratře Kíši. Zim sebere Josefovi kováky, vrazí mu do ruky chléb a vystrčí ho ze dveří i s Marií. Zim: Tady to e, není zač, těšilo nás a sbohem... chátro. (otočí se na Kíše) Dáš si eště bratříčku? 5. V lese, noc Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Tři mudrci spí a Machat nenápadně prohledává eich věci. Narazí na Melicharův vak, odkud vytáhne nevzhlednou směs do kadidla ani neví, co to e, a vrátí i zpět. Vezme vak Kašparův. Šátrá a nahmatá něco těžkého a studeného. Povytáhne to ven a vidí zlato. Otevře pusu do kořán, když v tom se ozve Kašparovo zvolání. Kašpar: Hadžumakate! Kašpar vyskočí se šavlí namířenou na vyděšeného Machata. Baltazar: (budící se nerad) Co e?! Zase sníš o Japonsku? Kašpar: Všivák! Chtěl nás okrást! Mně se zdál hned podezřelý, ak tam tak náhle, nevinně a plakae vyskočil toho křoví. Melichar: Co se děe pro bohy? Kašpar: Copak ste si nevšimli, že nás v noci vláčel čtyřikrát okolo steného hena světlušek? Baltazar: Kašpar e znamenitý biológ. Melichar: A třeba ty světlušky popoletěly. Kašpar: Světlušky nepopolétávaí, obzvláště ne heno Lampyris noctiluca v období rozmnožování! Baltazar: Hmm, to e pádný argument. (na Machata:) Co tě vedlo k tak pošetilému počínání člověče? Melichar: Slíbili sme přeci, že ti dobře zaplatíme a věřili sme ti. Kašpar: Já ne! Machat: Odpusťte mi velební pánové, všechno vám vysvětlím. Nechtěl sem vás okrást. Kašpar: Ne, tys to zlato chtěl en vyčistit, aby se správně lesklo, viď? To e totiž královské zlato, symbol maestátu, a nepatří do špinavých pracek něakého vazala!!! Baltazar: Ale no tak Kašpare, nechove se ako šašek. Vyslechněme e nedříve. Melichar: A uděláme to po cestě, město istě nebude daleko, že?! Machat: (sklesle) Ano... Odcházeí Píseň: 1. Chytili sme podvodníčka, / víme, co měl za lubem Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Teď z ně leze ako nitka / smutná pravda o dni zlém Život propil, ženu hanbí, / dítě pláče, tak šel pít Dvakrát, třikrát hodil kostkou, / náhle nemá z čeho žít 2. Skočil na lep lidem špatným / laciným a chamtivým Za tu hloupost měl by platit, / ale hrome nemá čím Nechce svoi ženu ztratit, / prodat i ak masa kus Spáchat radši další zločin / prý mu stoí za pokus Ref: Věru e to šlamastika zlá Máme ku pomoci hlavy moudré Když se zavčas dobrá rada dá Nemusí být žádné achich ouve Věru e to šlamastika zlá Lámat se dá hlava líp než kámen A kdo trochu pod čepicí má S tím nemusí nutně býti ámen 3. Dali mozky dohromady, / ve vousech se drbali Aby bylo shůry dáno, / aby báby radily Ale ono zrovna ako kdyby / slunce v lebce zapadlo Kde nic tu nic, samá voda, prázdno, okno, vyčpělo Ref: Nakonec se všichni shodli / na tom, že e napsáno Než přemýšlet po večeři, / radši počkat na ráno Doufali, že spánek změní / toky eich myšlenek Magie a síla snění / řeší spoustu hádanek 6. U chléva za městem, noc Na scéně e improvizovaný chlév. Připotácí se Uziel a dává signál do zákulisí. Uziel: Mu-mu-mu-musíme rychle. Bolí mě zuby. Hecht. Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Ze zákulisí přide Josef drže Marii. Josef: No my zas tak rychle nemůžeme... Marie: (trochu zadýchaně) Jsi hodný, že nám pomáháš. Skoro to vypadalo, ako by se proti nám celé město spiklo. Uziel: Nesem blázen, bo-bolí mě zuby! Josef: Nakonec skončíme v chlévě ak nehorší nuzáci. Ale co, dyť sme nuzáci. Marie: Až se vrátíme do Nazaretu zase bude dobře. Josef: Teď si hlavně musíš odpočinout Marie. Marie: Nevím, estli mě Emánek nechá... Josef: Jak víš, že e to Emánek? Marie: Andělíček mi to nakukal... Josef: Ale ty seš Andělíček. Uziel, který scénu sledoval, se má náhle k odchodu. Uziel: Ehm, á-á-á už du, bolí mě zuby. Hecht. Josef: Díky ti é... ak se vlastně menueš? Uziel: Bolí mě zuby, u-u-už du. Hecht. Josef: Děkueme... Kravičky nás v noci zahřeou, že o (směe se). Škoda, že nemám ak bych se ti odměnil. Uziel: Já už du, hecht. Píseň: Slunce zašlo, slunce není, všude tma, en hvězdy as. Dočkáme se kuropění dá-li Bůh, tak každý z nás. Usnem tvrdě, usnem rádi, Budem spát až do rána. Necháme se unést sněním. Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Jó, to bude paráda. Ref: A když kohout zakokrhá, Oko edno otevřem Až se zvedne raní mlha Možná vydáme se ven Co nás čeká, co nás mine a co ne, to nevíme. Ale edno bude isté, Že se dobře vyspíme. Padám dolů, padám dlouho, čekám děsné žuchnutí. Místo toho spatřím místa, kde žie mé vědomí. Umím létat, umím kouzlit, všechno zdá se skutečné. Když mým lesem letí můra schovám se í do kmene. Ref:... Když spí matka, spí i dítě v lůně ako v pelíšku. O čem sní si nepoví ti. Hledá cestu k podbřišku Už chce na svět, už chce vstávat Chce se vzbudit, začít žít. Bude radost lidem dávat, Aspoň těm, co budou chtít. Ref_b: A až kohout zakokrhá Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE edno oko otevře. Kolem zatím samá mlha. Možná počká eště den. Co ho čeká, co ho mine, a co ne, to netuší. Že se zrodí e dost isté. Nese poko do duší U Machata doma, ráno Machatova žena Rispa chystá ča k snídani, když vyleze ze zákulisí Machat a celý uzívaný se protahue. Rispa: Cos nám to přivedl za hosty muži. Snad ne zase něaké ochmelky z těch tvých světských her. Machat: Ale ženo, co tě nemá. To sou hosté, že bys nevěřila. Králové, mudrci, vědci a mágové! Rispa: Ty tvé opilecké báchorky nedokážou ani děcko ukolébat k spánku, natož vzbudit mou zvědavost, a proto déle neotále a vypověz vše dle pravdy, ako že e Bůh nad námi. Machat: Ále... Ze zákulisí vylézaí rozespalí mudrci Baltazar, Melichar a Kašpar. Baltazar: Zbytečně svému muži křivdíš, má pravdu, e to tak. Melichar: I když těžko se ti divit. I nám chtěl na nos navěsit pár bulíků, viď Machate. Kašpar: Ba dokonce nás obalamutit, neřkuli okrást, fištrón! Machat se zardí. Rispa: Protimluvy toho lehkomyslníka sou dosti zábavné, avšak úhrnem mě mů manžel trápí a působí mi hoře. Jsem nešťastná pro nepatrnost eho rozumu, enž se zbřídil v službách odporného těla, avšak e rovněž pravda, že mů manžel chrápe od večera do rána, aniž chvíli před spaním uvažue, co bude zítra. Je to spáč a nadto nemírně pie. * * Vančura, Vladislav: Rozmarné léto, kapitola Stížnosti Kateřiny Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Melichar: Hmm, nám tvrdil i cosi o hazardu. Rispa: O eho oblibě ve vrhání hranatými předměty s tečkami po stěnách e mi ctění pánové stydno mluvit... Machat: Ženo má, sme v maléru, ty, á i naše nebohé děcko. Baltazar: Zdá se, že váš muž prohrál více než e v eho silách splatit a tak vsadil vás a vaše malé. Rispa: Co že učinil? Machate?! Machat: Já nic! To ten zločinec Kíš mě vydírá. Deset zlatých mu mám pozítří.. ne, popozítří dát, inak mě udá Římanům a ty půdeš do otroctví. Rispa: Pro smilování boží, deset zlatých! Kde bys vzal takový obnos? Baltazar: Je očividné, že si z tebe Kíš střílí. Tolik nelze v edné hře prohrát. Ani my u sebe tolik nemáme, snad kromě... Kašpar: Na to ani nemysli! Machat: Ne, nechci vaše zlato... Kašpar: Opravdu? Nezdálo se mi, že by se ti v noci nelíbilo. Melichar: Kašpare nechove se ako šašek! Kašpar: A ty se neopaku. Víš, že opakovane vtip neni víš co. Melichar: (mírně pohrdlivě) kašpare... Kašpar: Navíc ani nede o to, že bych byl lakota. Ale tohle není zlato na zpeněžení. To e zlato královské! Zlato, které e symbolem královské důstonosti... Melichar: Pak kdo se opakue. Kašpar: Tak o! Tak o! Jdeme sice pozdravit novorozeného vladaře světa, pána všehomíra, spasitele celé Země, který má učinit naděi skutečností a všechny nás ednoho dne přiblížit k věčnosti, ale my necháme všechny dary u vandráka, ochlasty a gamblera v domě! (na Machata:) Nechtěl bys raděi Melicharovo kadidlo, abys mohl pokleknout k prosebným modlitbám stylově?! Melichar: Je to kašpárek... Kašpar: Ty se mi směeš. Ale co á tomu králi dám? Co mu dám? Poraď mi! Melichar: On to pochopí... Kašpar: Já vím, uslintne si na košilku. Ale o to tu přeci nede! Machat: Říkám, že to vaše zlato nechci! Baltazar: A co budeš dělat? Machat: Zkusim ty modlitby... asi... Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Rispa: Tak estli mým ediným úspěchem v manželství mělo být obrácení muže k Bohu v momentě naší rozluky, pak to beru ako svaté poslání a římský soud ako mučednickou smrt... Všichni se zasměí spíše smutně a ironicky než opravdově. Do pokoe vede rozespalá Machatova dcera Ester. Ester: Mamí, co e to za pány... Rispa: Aho holčičko moe, to sou mudrci, víš? Ester: A co sou to mudr-mudrcí? Rispa: To sou moudří mužové. Ester: A co e to moudří? Rispa: Moudří... no moudří sou takoví, kteří sou tak chytří, že vždy vědí JAK... že vždy vědí CO dělat, víš? Že vědí, co e správné a ak se svět má... Baltazar: Tak mi raděi půdeme. Tu máš Machate, co sme nalezli v měšcích, ať e ti to alespoň něakou pomocí. Machat: Děkui. Ester: A proč už dou? Rispa: Protože někoho hledaí, někoho důležitého. Ester: A koho? Baltazar: Někoho, kdo bude moudřeší než my, má milá. Baltazar pohladí Esterku po hlavince a skleslí mudrci odedou. Machat zůstává sám. Kašpar se tváří provinile. 8. Před krčmou, ráno Uziel stoí před krčmou a rád by si hrabal klacíkem, kdyby e neobtěžovaly posmívaící se děti běhaící kolem ně dokola. Tak může Uziel en naříkat a bezmocně kolem sebe mávat klacíkem. Děti: Uziel, Uziel, rukou by se drbat chtěl! Ale, že e kři-vá, ako strom se ký-vá! Uzieli, kde si stál, Když Bůh ruce rozdával? Vánoční divadlo nedělní školy strašnického sboru ČCE Děti: Uziel, Uziel, Uziel by běhat chtěl! Ale že má nohy krátký, eho krok e trochu vratký! Uziel, Uziel, Uziel by běhat chtěl. Kdepak ty si Uzieli byl, když nohy rozdávali?! Uziel: Bolí mě zuby... hecht Děti: Uziel e šleška, koupíme mu peška. Až Uziel oteče, pešek
Similar documents
Search Related
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks