Please download to get full document.

View again

of 64
All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.

Půjčujeme: knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy

Category:

Investor Relations

Publish on:

Views: 17 | Pages: 64

Extension: PDF | Download: 0

Share
Related documents
Description
Půjčujeme: knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy Zpřístupňujeme: wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie / e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu Pořádáme:
Transcript
Půjčujeme: knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy Zpřístupňujeme: wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie / e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu Pořádáme: setkání s autory / přednášky / koncerty / filmová představení / výstavy / aktivity pro děti a jejich rodiče / čtení Skořápky Ondřej Lipár Znění tohoto textu vychází z díla Skořápky tak, jak je vydal Almanach Wagon v roce 2009 (LIPÁR, Ondřej. Skořápky. 2. vyd.: Almanach Wagon, s.). Text díla (Ondřej Lipár: Skořápky), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Citační záznam této e-knihy: LIPÁR, Ondřej. Skořápky [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2016 [aktuální datum citace e-knihy př. cit. rrrrmm-dd]. ISBN (pdf). Dostupné z: Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora- Nevyužívejte dílo komerčně-zachovejte licenci 3.0 Česko. Verze 1.0 z OBSAH V zelené zástěře... 7 Podzimní ráno... 8 Přes levý oko pásku... 9 Medvědí sny Aleje si okousaly nehtíky Poctivě hlídá Břečťan u zídky Pane vrchní Ráno se vzbudí Nemůžu si vybavit hlas Vlku! Odpolední šeď Tohle je místo Podzimní ráno Svatý Martin krájí koně do salámu Ještě to nevědí ale už asi tuší Kdyby tak všechny slabiky zapadaly sněhem Vlašský ořech dře o patro Sotva popadám dech Propršeli jsme se celou cestu dolů Náruče sakur dokořán Je tolik lásky okolo Kdopak to jedl Mí přátelé se velmi nepodobají starým Římanům Ani moc málo tě není Jsou bezedné noci Schovaní v chýších vlastních těl Hluboko v lahvi Bolí mě ze všech těch očí oči Přestávám si rozumět s ústřicemi Co pijeme je trpké (Je na čase Když rostu Jimovi z krku K obrazu J. Pollocka Eyes in the Heat Mluvíme k sobě... 46 Zlatavý proud medu Na bocích Rolety Už čtyřicet dní Květ za uchem Jen mandlové stromy Siesta ode zdi ke zdi On řekl: Ne, nevadí V Londýně Brzký červen Stůl a dvě židle V každé ruce schovává jednoho draka Samá voda Od ořechů k ústřicím... 61 V zelené zástěře den co den dítě ponořené v dospělosti hněte deseti prsty a čtyřmi srdci svět Jablka nedávno očesali sběrači dětí vedle v zahradě se od země zvedá kouř Když polknu, mám v ústech chuť datlí, zebou mě nohy, z okna vidím řadu dětí a v noci se mi zdálo, že se o mně zdá malému chlapci z města. Záhon je plný dětí mluví spolu jazykem lesa a ten verš se vine okolo celé zahrady nosí trapný knírek dospívání a nedůvěřivé pohledy Čas rozpálit pec 7 Podzimní ráno je vrah co si otřel ruce o prvňáčky a nechal na trávě ležet létem obnošeného muže Potkal jsem stovky rusovlásek a jedna každá je stezka vedoucí až ke kořenům hory Podzimní ráno je rusovláska s nožem Uznávám, byl to fajn milenec, ale mizerný tanečník. 8 Přes levý oko pásku a pravým škvírou mezi prsty hrát si se stíny Sledovat popraskaný postavy skrz opadaný ořechy když se rozední 9 Medvědí sny Ginsberg z pásku uroní pár slz pro blázna S člověkem až na vrchol jdu kamennou vodou s medvědím srdcem (zatneš zuby polkneš zařveš) Chytne tě za ruku prorůstáš dřevěnými léty Medvědí hordy bručí ne vždycky je to tvoje volba 10 Aleje si okousaly nehtíky prý aby jim za ně nelezla špína a mráz V blátě už by se dalo číst stovky sloupků hovory o počasí a podobné útěky až by se chtělo říct Ano, vím přesně, kam míříte (a pak hnedle na opačnou stranu) Okousané nehtíky špendlíky na kachličkách orchestr dešťových holí 11 Poctivě hlídá u hrobů všech svých předků sotva na krok vzdálený nocím které známe Nad řekou se rozkřičí ptáci pokaždé když se upřeně podívá a dítě v něm promluví Svetr samou díru skoro by chtěl shořet 12 Břečťan u zídky mi celý porostl kapkami dešťové vody K večeři tma k snídani tma snad abych trochu omezil tahle hutná jídla 13 Pane vrchní, dejte mi půlhodinku nasucho a pak jen kávu, chci si vychutnat, jak tu páry sedí samy, a přejet kvetoucí kráse ukazováčkem po ostří, než mě rozpáře. Takže pán nesladí 14 Ráno se vzbudí tichem bytu tichým krokem snad aby nevzbudila nechtěné vášně Fialky osychají ale kdo dnes věří v oční stíny a kopretiny ve vlasech Strávila celé dopoledne sledováním rozlité kávy jak se vpíjí do koberce A já pro ni nemám nugát ze slušnosti jen ulepenou pusu 15 Nemůžu si vybavit hlas teprve pár let a už si nemůžu vzpomenout jak zněla když mluvila když četla pohádku vcházela do dveří o svátcích Bál jsem se těch vrásčitých rukou se starými prsteny Krok utichající vichřice stárnoucí ruce voněly po čokoládě Ne nesmála se pořád uměla křičet dnes už bych se nebál Pár let je jen čtvereček čokolády 16 Vlku! Vlku, otevři! Je tu děsná zima a víš, že nemám ráda tmu. Okno v druhém patře i dveře zmrzlé v tiché slepé uličce ( Vlku! ) Červený kabát po kolena Karkulka se stuhou ve vlasech v tramvaji si ušpinila punčochy Prsty už pálí zimou Karkulka si tře uši V okénku dveří se mračí červený nosík 17 Odpolední šeď mraků v přílivu slunce snad někde utopené a zemdlelé Srnčí stezkou mířím hloub zvednu límec a ticho se zakousne ještě silněji Větévky smrků se lámou pod vahou dne přidám do kroku 18 Tohle je místo kde někdo šlápl do země a v otisku boty jsme se narodili Kmen kde větev pustí svoje plůdky než stačí cokoli ochutnat kde se nechá pořídit každý sen Tam kde jsou všichni vojáci jen krásní teplí kluci plní strachu strachu Můj dům obrůstá přáteli a je celý zarostlý rodinou Pod horami se urodí oheň a já se jím nechám hřát dokud vlasy neshoří v údolí stočí do lahví víno a do země zakopou slivku poklad z děda na syna se jde pořád dál Moje krev ve všech koštýřích a skrz listí dýchám Ráno přikryju dekou svoje černé oči svoje černé ruce svůj černý hlad Když se podíváš je to pryč 19 Tohle je země kterou někdo zryl a vydláždil tohle je zem kde samým smíchem zabloudím sen který voní červenou řepou tohle je noc a den ve kterých jsem 20 Podzimní ráno má ruce od krve a je pořád na útěku Všem básníkům se múzy vypařily komínem a není radno posedávat pod kaštany je z toho jen bolehlav Podzimní ráno přistřihne křídla básnířkám na ústa dá uschlý list a zamkne je do spíže Svět se schoval v oříšcích spím ve městě bez klobouku je sobota 21 Svatý Martin krájí koně do salámu takhle to vždycky začíná Moje sestra Vánoce vůbec nerada modrostříbrné rudězlaté poslední dny než pověsí nové Na stěně momentka z které zamrazí dvanáct sester dvanáct bratrů kdopak by to počítal Ve špitále mořských panen mám klávesnici plnou řas v okně každý den další dlouhé kabáty a krátká hesla Nakrmím kozu jestli mě nešálí smysly zítra bude pátek 22 Ještě to nevědí ale už asi tuší že je poslouchám po očku sleduji a zkouším číst v pohybu a gestu Promítám si bez myšlenky do těch dvou mláďat co se teprv kočkují oťukávají sem ještě můžu dál už mě nepustí ještě to nevědí ale už asi tuší že Layla je jméno noci a noc která má jméno je potřeba si zapamatovat Je jen málo věcí které skutečně stojí za to probouzí se v objetí jeho hubeňoučkých rukou a než se vzbudí zkoumá tiše svět jediného pokoje usne mezi jejíma nohama přestože ještě pořád čeká kdy se ozvou klíče ve dveřích ještě to nevědí ale už asi tuší že nikomu to od poprvé nevydrží déle než do dalšího rána Srkají z jedné misky čaj všechny oči okolo hloupě závidí Hlasité polibky patří do hájemství mláďat okatá závist přijde s věkem s dobou železnou pravidelnou s dlouhými řečmi nad drahým pitím 23 Trapnosti kde jsme tě nechali tolik nám chybíš v naší sterilní každodennosti tichého sexu hlasitých rozchodů tuctových tragédií (ještě to nevím ale už asi tuším kolik je pus co dostanu už jen poštou) Dnes večer patří scéna ostýchavým princům a roztouženým vlasatým holčičkám ještě to nevědí ale už asi tuší 24 Kdyby tak všechny slabiky zapadaly sněhem Nejvíc si vybavím balet pod pouliční lampou ulepené palčáky andělíčky horká prkna v podkroví Všechno zapadalo sen se mi drolí před očima Strouhat slova na vločky sněžit celé dny zapadat 25 Vlašský ořech dře o patro Zimní hlad zařízl prvního pašíka mlha se brouzdá řekou tyhle šaty si už znovu neobleče Vykuchaná stařenka vede fistulkou dlouhé řeči o synovi z města Posaď se shoď boty vydechni si a polož hlavu ochutnej Na chvilku zůstanu bez dechu láska vždycky trochu štípe v nose 26 Sotva popadám dech a ona Pojď pojď oči držím otevřené jen silou vůle a ona Pojď pojď hladí mě po tváři a voní jarem a říká Pojď pojď Přivřela oči ztišila hlas a všechna síla drobných prsou říká Pojď pojď Hoří a prší a taje a fouká a hřmí a studí a občerstvuje a říká Pojď pojď co krok to knoflík od košile co pohled to sedm statečných by padlo v křečích tančí a každý krok říká Pojď pojď Jména bez jména strhává ze sebe slova jen klopýtnutí Pojď pojď Město si žádá své plujeme skrz prázdné chodby tiché vlhké 27 Někde venku je světlo je strom je kniha je deset tisíc kanálů je jedno kudy je všude jeden cíl je postel a stůl je Měsíc a od něj všechna vlnobití 28 Propršeli jsme se celou cestu dolů já a moji bratři možná nevydáme za tři ale víme co se má K jihu, nebo se opijem už tady v lesích? po bratrech jsem vždy toužil a celou dobu pro ně žil nemám proč být zklamaný a Usnuli jsme pod stromy ráno jsem se ptal ale bývalo by lepší kdybych se byl jen pousmál S bratry znovu na cestě sám se sebou jsem se potýkal 29 Náruče sakur dokořán měkký klín zahrady Havrani jí sedají po ramenou když odpočívá ve stínu Někdo tu poztrácel drahé kameny někdo tu psal příběhy do kmene stromů Proplouvá kraji o kterých umí zpívat jen nestálí ptáci předčítá nahlas příběhy psané po jarním větru Stromy se zlehka ukloní potok si brouká A kvetoucí zahradou sny stále nepřichází 30 Je tolik lásky okolo že jen stěží můžeš o nějaké mluvit a nestydět se Zbylo čeho ani dřív nebylo třeba je stále co zůstane na jazyku za nehty Miluji tolik že mi nezbývá než to tak nechat V osamělých půlnocích si nakonec i já vzpomenu je tolik lásky okolo že jen stěží můžeš o nějaké mluvit a nestydět se 31 Kdopak to jedl z ošatky se sny že nezůstaly než oschlé drobky? Křídla psům červené mraky okolo železného kotouče slunce voňavé vzpomínání na kohokoli Snědli Snoví jedlíci vyhublí až hanba a studení třesaví Chodím spát a budím se ale zrcadla jsem prodal 32 Mí přátelé se velmi nepodobají starým Římanům posedávají po větvích stromů bez listů a dumají Během dne mi pomalu opadají a večer přijdou k večeři bez lahve vína a bez nálady hlavně že už budou tady Pojedí a pak se stříbrnými příbory povraždí to abych je celé noci mohl křísit a oni mi pak mé přátelsky oživlé mrtvoly posedali po větvích a čekali Mí přátelé se velmi nejeví jako vlastní stíny a tvářit se jen trošku jinak uplácám jim busty z červené hlíny kterou bych vypálil a z těžkých hlav svých přátel vystavěl věž Mí přátelé se velmi nejeví jako obrazy doby Vzájemně se míjejí se silnou reakcí beze slov znásilňují za bílého dne pláčou na mých ramenou páchají sebevraždy když vypínají červenou z dopravních světel 33 Mí přátelé se velmi netají svými maskami které by rádi nasadili a netuší jak přesto jedním dechem dodají i to co obvykle snídají mí přátelé jsou velmi nerozluční individualisté posedávají po větvích a kmenech dávají mi sledovat svou stopu na dlažebních kostkách hraničních kamenech 34 Ani moc málo tě není jsi kapka vody a stékáš po malíčku vetřu tě do dlaní už teď vím jak budeš chutnat jako bys spával v ohništi topil cedrovým dřevem jako bys snil sny o včelách snad že ti vlasy vzali už nejsi v dlani korálky na šňůrce hladový věděním 35 Jsou bezedné noci kdy nezaspím jen stírám prstem prach z nočních stolků poslouchám Jsou bezesné dny v kterých se potýkám s prázdnými talíři a pastmi pro oči Jsou noci kdy se rozedřu do krve na rukou na ramenou na stehnech kdy skoro nestačí schoulit se Myslím na objetí která jsem nesevřel všechen ten med z prsou a tváří Tvoje vůně se mě drží ale tím to nekončí 36 Schovaní v chýších vlastních těl jsme všichni svatí a každý máme svou horu je pokrytá zelení roste z řeky Schovaní v průchodech cizích těl jsme zbabělí starci kteří nikdy nevycházejí z domu a bezzubě hledí po krajině 37 Hluboko v lahvi nočního ticha dohasínáš A já ti nikdy nepovím Mluvíš jako když tančíš a tancem skanduješ po celé té hloupé tančírně To jsou moje léta Jen se usmívám utopená ryba Hráz neprotrhne ale v těch očích přeci je a já jsem ztroskotal a zešílel ze vší té mořské vody 38 Bolí mě ze všech těch očí oči a láká mě to do světel jenže zrovna pod tímhle svícnem se to v proužku stínu hemží a řve a říká že jo ale nepřestane Cesta byla suchá i když pršelo už od rána Ve světle hvězdy a havrani 39 Přestávám si rozumět s ústřicemi ačkoli bych proti nim nikdy neřekl křivé slovo Nemáš tušení čím jsem prošel cesty jsou dneska lemované mrtvými kteří mluví o soucitu zatímco jim krvácejí dásně Co na to říct Dnes ráno vstoupily mé útroby do geniální stávky 40 Co pijeme je trpké vůně dálek hrozny z našich vinohradů Jen z písní se poztrácela některá slova občas už ujede i hlas Co mi dřív byli vlastenci jsou mi dnes vrazi kam jsem to vzhlížel Už padlo pěkných pár lahví ale vždyť na vratkou chůzi ještě nikdo nezašel 41 (Je na čase abys už začal jednat trošku jako chlap) (Měl bys sázet ať je co sklízet) Mluvit přímo bez oklik jak se sluší a patří jak se patří jak ti to sluší jak to jak to že ne prosím tě kudy to tady chceš počkej co že jsi jí to řekl počkej chceš mi vážně říct že (Otcovské rady se rády poslouchají my kteří jsme klopýtnutím vlastních otců však to znáte) 42 Když rostu Jimovi z krku slyším ji svíjí se v kuželu světla přes vlasy ji skoro ani není vidět večer trhá na cucky In heart I m a muslim in heart I m an American Jim křičí o život a holí si stehna a nakonec taky zbytek nohou Načež otevře oči Stojí v kruhu Portorikánek s hubeňoučkýma nohama tleskají a jsou celé říčné aby si mohly sáhnout a Jim se jen pousměje a třináctky s obrovskými výstřihy ho trhají na cáry jeho kožený kalhoty jeho pevnej hnědej hrudník jeho černý dny jeho nejlepší slova jeho šamanský skřeky a kroky Tati, dnes ráno mě západní civilizace sledovala až před barák. Můžu si ji nechat? Jistěže ne, chlapče. A koukej od ní dát ruce pryč. Vždyť ani nevíš, s kým se kde flákala. A tak jsme šťastní i když sami 43 ona mě kojí a ona mi zpívá a až tahle noc skončí láskyplně mě uloží na kuchyňský stůl rozporcuje a sní jako všechny ostatní i ona vláčí na krku mrtvolku a dva tisíce vzpomínek a mně se nikdy ani nesnilo že bych to mohl dotáhnout až sem Dávám jí nanejvýš tři týdny ne víc tak akorát aby slezl sníh Obsah forma forma obsah když přijde čas musíš prostě jenom škrtat hezky od konce dokud to nechytne Jim s ní sedí ve vaně laská jí prsty u nohou a ona přede přes vlasy ji skoro není vidět 44 K obrazu J. Pollocka Eyes in the Heat Dejte mi smrt černošských kluků a nedělní šatečky děvčátek z města krev co jsem cedil až jsem skoro nebyl dobrých pět liber slunce panáka moře dejte mi víc než jste kdy mohli naspat a taky kruhy co se v nich bloudí rovné a čisté ulice rodinné krby skleničky s marmeládou včerejší noviny hrnek se včerejší kávou Dejte mi barvy a já už budu konečně rozkročený nad tím vším pomalu se otočím těch pár co stojí za mnou ať blednou 45 Mluvíme k sobě jazykem jarního ohně řeka prohoří nocí draci se budou milovat ponoření u dna Dáváš mi květ objetí vůně je smrtelná věčná jsem oběť ohňů které mě objaly jediný drak v plameni 46 Zlatavý proud medu vine se a voní voní celým bytem až na zahradu voní podvečerem Kopretiny skloní tváře bojí se podívat Měsíci zpříma do očí Jako dřevěná lžička jsem medu plný za uchem kopretinu jenom čekám plynu 47 Na bocích které by každý druhý přehlédl z posledních sil visí sukně V jediném pohybu vykouzlí nymfa několik piruet a olízne si prst pařížská šlehačka a nezbylo už vůbec nic Dokud tančím, nemůže se nic stát. Nezbývá mi než jí věřit 48 Rolety i po té dlouhé noci pořád napnuté jak tohle asi skončí Co můj dech to její vydechnutí Mezi zaprášeným nábytkem nervózně podupává ráno ale stejně neví čí sen to dnes byl 49 Už čtyřicet dní suším hubu všechny ženy odjely do Cordoby a mužům ne a ne narůst vousy Namísto modliteb se probírám miskou kukuřice Ženy buší do podlahy až stromy zčernaly a začaly se tíhou ohýbat Cordoba v červené a černé víří rukama nad hlavou Čtyřicet nocí s nosy namířenými k Měsíci sliny nám tečou po bradě 50 Květ za uchem a ptá se Nebudou z nás taky jenom milenci ze zvyku? Nevím, já příliš necestuji dlaní zakryje slunce a rozsvítí lampu Květinářka přivoní k jeho dlani jeho čára života jsou růže a kopretiny 51 Jen mandlové stromy zástupy z kopce na kopec mandlové stromy Až se porodí hrubé a nevzhledné někde přeci najdu mandli 52 Siesta ode zdi ke zdi Bílá bílá snědá linka Juanita Její šíje se rozkládá po celém lůžku zatímco siesta už pokoj opustila a ulice je tichá jenom budík na stolku měří stejně Juanita Slunce Odlétá do sluneční záře od úsvitu k úsvitu posílá polibky po větru ze stolku dál teče čas po podlaze dveřmi ven a ulice je časem zalitá Juanita dál jenom utíká za sluncem Tak mladá pod těmi bílými prostěradly 53 On řekl: Ne, nevadí, klidně si tu hlavu ohol, aspoň dáš lepší průchod myšlenkám Usrknul ze sklenky a ujistil se že je stále ještě noc Ona řekla: Šla bych s tebou, ale už něco mám Otočila se Měsíc odcupital nechtěl budit na to je až příliš dobře vychovaný 54 V Londýně se proplétáš mezi nohama obrů kteří se zastavili při cestě na věčnost Kaluže zelených koberců poskytnou stín a odpočinek tak akorát na dvě anekdoty V Londýně se čas samým tikáním zastavil už léta jen sedí na břehu a vyhlíží lodě 55 Brzký červen po nenápadném jaru pokročilé léto Kam se podíváš všude samou láskou zaoblené ženy co z obyčejných dělají nesmrtelné muže 56 Stůl a dvě židle ještě teplý kastrůlek troška bílé kávy a předložka u dveří jsou ledová hra s párem zrezlých nožů Ve včerejších novinách zbytek makrely sen o prstech od tiskařské černi s ohlodanou vůní dálek Jime, chlapče, ztroskotat je jen zakotvit s boží pomocí berličky a pásky přes oči Vytrhám ti vlasy hřebenem Podříznu ti krk hedvábnou šálou myslím že jsem kdysi byl asi jsme kdysi byli 57 V každé ruce schovává jednoho draka když Měsíc stojí kde má i dva a na prsou si hřeje klubko dětí Vy se ale moc krásně usmíváte, víte to? kdepak drak zavrtí hlavou a protáhne se mezi prsty Vždycky takhle vystrkuje hlavu ale nic zlého tím nemyslí 58 Samá voda a na stolech oschne cukroví prvňáček leden si utírá nos do králičího rukávu Je doba po moderně usměvavé post mortem V zemi za zrcadlem už každý prohlédl cizí party a hraje k uzoufání uboze Philip Dick se obrací v hrobě Alenka se vrací o dvě pole zpět Konečně doma! kde se po zemi válejí taky hovna kde lidi onanují a po smrti se rozloží nebo je spálí řekni tohle je hovno tohle je doba úpadku říše já jsem kurva ty jsi kantor řekni to nahlas Alenko Alenko skrývaná za zrcadlem kde jsem tě miloval do krve kde jedna a jedna bylo moc kde jsi víc při smyslech než tvá matka kde v zahradě kvetou růže kde prospíš celé dny jen abys mohla dýchat kde běží jeden a ten samý film pořád dokola kde jsi bez cizí pomoci našla odpovědi kde posbírali všechny houby ve jménu zdravého rozumu kde je samota velmi pohodlná 59 kde je příliš málo místa pro velká slova kde je příliš velkých řečí kde rada starších zasedá vleže a potichu Třikrát nahlas a rychle po sobě takhle už se spousta lidí proměnila v kameny v řeky ve studně Alenko za zrcadlem se stmívá ale stejně jsi je dostala 60 Od ořechů k ústřicím Jméno Ondřeje Lipára (nar. 1981) je pro mne nerozlučně spojeno s jednou literární soutěží. V roce 2000 získal Ondřej Lipár na Ortenově Kutné Hoře druhé místo, později, když jsem se soutěže účastnil, byl jejím porotcem. V Kutné Hoře jsme se poznali: na dopoledním autorském čtení, když správce parku odemkl skrýše a vylovil z nich plastové židličky, zatímco kolem projížděl osobák, zdálky zněla cirkulárka a písničkář Martin Rous ladil kytaru, tam jsme si poprvé podali ruku. Rok po dovršení Ortenova věku, v roce 2004, vydal Ondřej v knižnici soutěže svou jedinou sbírku, nazvanou Skořápky. Vybraným titulem výstižně uvozuje něco pevného, zároveň křehkého, ale i nejistého. Něco, co odkazuje k jádru a samo jím není. Skořápku musím
Similar documents
View more...
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks